Píše Bláha Miroslav |
První zastávka byla na silnici mezi Bílinou a Braňany, odkud se účastníci vydali na vyhlídku do Dolu Bílina. Mnohakilometrová porubní fronta, množství techniky a zejména hloubka dolu mnohé ohromila, Pracovní listy se začaly plnit údaji zachycenými z výkladu knihovníka. Zpáteční cesta vzrostlou lesnickou rekultivací lákala ke sběru hub, ale čas velel k další cestě.
Kolem nového mosteckého letiště a vinic na výsypkách, dorazil autobus k mosteckému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Zde se žáci seznámili s osudem Starého Mostu i unikátním přesunem této významné gotické stavby.
Krátkým přejezdem se výprava přemístila k bývalému hlubinnému dolu Julius III v Kopistech, kde již byla očekávána průvodci po Podkrušnohorském technickém muzeu, které v objektech dolu postupně vzniká. Množství exponátů dokumentujících práci horníků i báňských záchranářů, pamětní síň důlních neštěstí, výborně zachovalý parní těžní stroj, věrná kopie hornického pracoviště včetně strojů, to vše se dalo zhlédnout se zasvěceným výkladem průvodců – bývalých horníků.
Další cesta vedla podél chemického závodu v Záluží a poslední činné hlubinné šachty – Dolu Centrum, přes bývalý Dolní Jiřetín a Horní Jiřetín a Černice až pod zámek Jezeří do míst, kde stála obec Albrechtice a odkud je výhled do další činné důlní lokality - Velkolomu Čs. armády. Kromě historie místa zahrnující osudy Komořanského a Dřínovského jezera, zmizelých obcí a bývalých dolů se žáci dozvěděli i o mediálně známému problému – prolomení ekologických limitů směrem k obcím Černice a Hornímu Jiřetínu.
Další zastávkou po průjezdu Litvínovem byl prostor bývalého hlubinného dolu Pluto II v Louce u Litvínova. Jen srovnáním s fotografiemi si žáci mohli udělat představu o rozloze bývalého nejmodernějšího dolu v revíru. Jen škoda, že nenechavci odřízli stojan s informační tabulí. Už z úcty k horníkům zahynulým při výbuchu v roce 1981, mezi kterými byli i příbuzní některých účastníků výpravy.
Kolem bývalého dolu Koh-i-noor II a městem Lom pokračovala cesta až k pomníku Nelsonské tragédie v Oseku a odtud po krátké zastávce i k místu, kde šachta Nelson III skutečně stála. Dnes toto místo připomíná památník - hornický vozík.
Informace o rekultivacích se žáci dozvídali již v průběhu cesty, ale zejména na vyhlídce do bývalého povrchového lomu Fučík v Želénkách. Vytěžená jáma je využívána k ukládání produktů spalování z elektrárny Ledvice, které je cíleně řízeno k vytvoření rekreační vodní plochy mezi Duchcovem a Ledvicemi. K vidění je zde lesnická rekultivace vnitřní výsypky lomu i udržované luční porosty na plochách úložiště.
Poslední zastávka na trase byla v obci Zabrušany, která byla před sto lety přemístěna z dolového pole šachty Heřman na nové místo na úpatí starodávného slovanského hradiště. Přemístění proběhlo formou nové výstavby a to včetně kostela.
Závěrečný úsek cesty vedl údolím řeky Bíliny přes obec Ohníč, kde se těžilo ve dvou protilehlých, hlubinných šachtách. Poslední důlní dílo na cestě do Kostomlat se nachází u obce Lhenice a Mošnov a již jen pamětníci vědí, že lesík s půvabnými jezírky je vlastně zrekultivovaný povrchový lom Karola.
Snad tato výprava doplnila vědomosti účastníků o historii i současnosti regionu, který prošel tolika proměnami.
Pro žáky 1. stupně se připravuje obdobná poznávací výprava, tentokrát na Ústecko.
Projekt se uskutečnil díky podpoře těžebních společností, které poskytly publikace a propagační materiály a sponzora z plzeňského regionu, který projekt podpořil finančně.
V Podkrušnohorském technickém muzeu na bývalém hlubinném dole Julius III v Kopistech
Náročná a poučná trasa byla náležitě zdokumentována
V tomto těžce zkoušeném kraji bylo více než půldruhého tisíce hlubinných šachet a téměř dvě stovky povrchových lomů
